Michal Nagypál

Michal Nagypál (*1992) ve své tvorbě střídá techniky, žánry i média. Věnuje se grafice, soše a malbě, přičemž právě malba je pro něho zcela stěžejní. Jeho malířské portfolio obsahuje krajinomalby, figurální obrazy ale i obrazy s fantaskními, surrealistickými motivy. Příroda je pak pro něho srdeční záležitostí a upíná se k ní ze všeho nejčastěji, dokonce i ve chvíli, kdy řeší různá (obvykle environmentální a konzumní) společenská témata. Jako malíř disponuje mimořádným technickým nadáním, které mu umožňuje pracovat pro jeho generaci v nevídaném stylovém rozpětí. Na jedné straně se u Michala setkáváme s až lehce groteskním naivismem, kde stojí za pozornost především míra detailů a probarvenost daných scenérií; na straně druhé mu nedělá problém vyšvihnout obraz po vzoru starých mistrů a to způsobem, že by mezi mnohé z nich zapadl. Nagypálovy obrazy lze označit za narativní. Dokonce i jeho krajinné scenérie jsou malované tak, že vyloženě vybízí k dosazení příběhu. Nelze si pak nevšimnout jejich symboličnosti, ba až mystičnosti. Jsou to obrazy, co vybízí k rituálům. Nagypál chápe rituál jako nutnou součást toho, co tvoří člověka člověkem, přičemž Nagypál příležitostně kritizuje, jak je současný materiální člověk vůči nejrůznějším rituálům hluchý.