Vlasta Palíková

Vlastimila Palíková (*1957) je překladatelka a výtvarnice žijící již 30 let ve Šternberku. K výtvarnictví tíhla už od dětství, ale profesně se dala na dráhu překladatelky ve zdravotnictví, jež pro ni bylo také lákavým tématem. K výtvarné činnosti se vracela postupně, zejména přes svou neztišitelnou zvídavost a neúnavné zkoumání různých výtvarných technik. Přes kresbu, malbu různými prostředky na různé podklady, mixed media a enkaustiku se dostala k mozaice, kterou se v současné době zabývá nejintenzivněji.

Mozaiky, které vytváří, jsou inspirovány přírodou a vztahy mezi mužem a ženou a také jejich vývojem (žen, mužů i vztahů) při vzájemném ovlivňování a v průběhu času. Autorka se nechává dotýkat krásou živých bytostí a jejich vnějších podob i tušených vnitřních světů.

V klášteře Vlasta Palíková představí dvě dvojice "figur" (jak je sama nazývá). Lze na nich vidět autorčin vývoj jako mozaikářky, ale také jako by sledovaly vývoj vnitřního vnímání ve vztazích. Od romantické "panenky", jež má ještě téměř dětský tvar, nemá vlastní jméno a přitahuje očima svého "panáčka", letícího jí vstříc, po ztepilou Zlatou Hanu, vedle níž stejně sebevědomě, jako rovnocenný partner, stojí dospělý Gustav. Ten byl inspirován postavou siláka Frištenského a obě tyto postavy se vztahují k úrodné Hané, která autorce byla téměř po celý život domovem.

Ve svých mozaikách autorka používá nejrůznější předměty a materiály. Za podrobnější prozkoumání stojí drobné detaily, v nichž mohou být použity motivy z porcelánového nádobí nebo objects trouvé (nalezené předměty), například mince. Porcelánové střepy pocházejí z nejrůznějších koutů světa a spojují anglickou, čínskou, českou (karlovarský porcelán) i holandskou keramiku do jednoho celku, který starým předmětům propůjčuje nové významy.